Pyžamová party

Pyžamová party

První dny na lyžích

Ze začátku jsme byli všichni natěšení, ale zároveň trochu nervózní, přestože asi půlka z nás už na lyžích stála nebo jezdí pravidelně, ale ta druhá si lyžáky a ostatní „nádobíčko“ vyzkoušela maximálně v půjčovně a na sjezdovku jenom zalétla pohledem. Zároveň jsme se těšili na nové zkušenosti a na to, že poznáme nové lidi a nová místa.

Jakmile jsme zastavili před Pomezní boudou v Horní Malé Úpě v Krkonoších, vybalili jsme si a šli na skoro sedmikilometrovou procházku. Večeře nás čekala v nedaleké restauraci Trautenberk. Večer jsme si řekli pravidla – třeba jak se chovat na chatě a na sjezdovce. Pak jsme šli do herny, kde byly na zemi rozložené karty a měli jsme si z nich vybrat dvě. Jednu podle toho, jak jsme se momentálně cítili, a tu druhou podle toho, co očekáváme od výcviku a jaké jsou naše zkušenosti s lyžováním. Bylo zajímavé, když se na jednu kartu podívali dva lidi, tak na stejném obrázku našel každý jinou spojitost. To se nám líbilo.

Druhý den jsme konečně vyrazili na svah. Ze začátku to pro nás nováčky bylo docela divné-správně si odnést na rameni těžké lyže, hůlky v druhé ruce, a ještě chodit v přezkáčích. V první chvíli jsme mysleli, že máme na nohou beton místo lyžáků, ale bylo to trochu podobné bruslím. Na sjezdovce jsme se rozdělili do tří družstev – v prvním byli ti, co uměli lyžovat bez pomoci, ve druhém ti, kteří mají na lyžích základy, ale pomocnou ruku trochu potřebují, a ve třetím úplní začátečníci.

Třetí tým na začátku kopce zkoušel základy – jak se zvednout po pádu, jak se otočit, jak šlapat „stromečky“ nebo jak vyšlapat do kopce bokem. Některým to šlo, ale někteří padali nebo málem bourali do pařezu u lesa, který jsme měli za zády.

Odpoledne jsme si mohli vybrat, jestli půjdeme na sjezdovky, na běžky nebo na snowboard. Na běžky nás šlo nejvíc – hodně lidí si chtělo zkusit něco jiného než lyže. Za mě to byla úleva od těžkých lyží – běžky byly tak o polovinu lehčí a nehrozilo, že když spadnete, tak si nabijete tolik jako na lyžích. Úlevu bych taky připsala tomu, že jsme byli lehčí než na lyžích, snáz to klouzalo, někdy až moc, a nebyli jsme tak navlečeni. Celkově se nám na lyžích i běžkách líbí a posíláme pozdrav do školy i rodičům.

Terka a Verča z 8.B

Školní družina na dálku

Jako všechny ostatní nás 11. března 2020 překvapila situace, která „zamkla“ školy nejen pro žáky, ale i pro nás vychovatelky. Od samého začátku jsme pracovaly v režimu home office a uvědomily jsme si, že je nutné pro děti hledat takové aktivity, které spíše pomohou rodičům trochu odlehčit danou situaci, než abychom je znovu zatěžovaly novými úkoly. Komunikovaly jsme nejdříve s rodiči přes e-mail a potom s dětmi v online prostředí. Zřídily jsme si i vlastní neveřejný youtube kanál, kde jsme nahrávaly pro děti písničky, pohádky na dobrou noc, pracovní a výtvarné činnosti, hlavolamy, kvízy, videa a fotky ze života školní družiny v předchozích měsících. Vše jsme potom pod heslem zasílaly přes rodiče dětem. Chtěly jsme i vyzvat děti k sdílení svých zážitků a zasílání vzájemných výzev nejen svým kamarádům ve škole, ale i ostatním dětem z jiných družin (nacvičit tanečky, zpívánky, vlastní aktivity, pomoc rodičům, jak se nebo co se učí, co jim dělá radost a pod.). Vzhledem k GDPR jsme toto bohužel nemohly v takovém rozsahu uskutečnit. Neodradily nás ani technické komplikace a několikrát jsme uskutečnily i s dětmi online konference prostřednictvím google meet, kde jsem si povídali o všem možném. Starší děti ze čtvrtých ročníků vymýšlely a plnily různé výzvy – kreslení, překážkové dráhy na zahradě, ohnivé šou, hry na hudební nástroje aj.

Vzhledem k tomu, že při online spojení s dětmi jsem viděla, že někteří tráví svůj veškerý čas v posteli či u PC, vymyslely jsem společně s asistentkou Dášou pro ně i jejich rodiče vycházku po okolí. Protože byl týden po Velikonocích, nazvaly jsem ji Zaječí stezkou. Na základě zájmu byl vytvořen časový harmonogram a poslán rodičům čas jejich startu. Potom stačilo jen projít cca 3km okruh hezkou přírodou a plnit různé úkoly. Na závěr děti obdržely i malou zaječí pomlázku. Samozřejmě za dodržení platných podmínek nouzového stavu. Od poloviny května u nás stále ještě probíhá další mimoškolní akce, tentokrát byla motivována Filipojakubskou nocí. Na deseti různých zajímavých místech (v průměru v okruhu 6 km) vesnic a měst, kde bydlí děti ze školní družiny, jsou schované obrázky čarodějnic a děti je mají s rodiči najít, vyfotit se a poslat tuto momentku do družiny. Pro snadnější hledání jsou na web.stránkách naší školy trochu skrytě vyfocená místa čarodějnic a ještě jim k hledání pomáhají indicie, které byly poslány rodičům na email. Je na samotných dětech a rodičích, zda půjdou pěšky, pojedou na kole či autem. Jak se toho všichni zhostili, se můžete podívat ve fotogalerii na webových stránkách školy. Můžeme vymyslet spoustu zajímavých aktivit, nic však nenahradí osobní setkání, povídání a sdílení společných chvil v kolektivu kamarádek a kamarádů. Už se všichni těšíme opět na setkání, i když to bude trochu jiné. Od některých lidí slyšíme ne zrovna lichotivé názory na činnost vychovatelek, které nás mrzí. Pro nás však jsou důležité děti – jejich nálady, pocity, úsměv a spokojenost, že i ony mohou převzít část zodpovědnosti při některých činnostech a pomoci tak svým rodičům, vychovatelkám. Jsem na děti moc hrdá a pyšná a patří jim velké DÍKY! A všem pedagogům, kteří se v této době jakoukoliv formou zapojovali a stále ještě zapojují a nebyla jim a stále není lhostejná současná situace, patří velký obdiv za neuvěřitelné nápady a poděkování za vše, co dělají někdy i, jak se říká, „na koleně“.

Vlaďka Lukešová - vedoucí vychovatelka ŠD