Návštěva Terezína a výstup na Říp

20. října jsme vyrazili na exkurzi do Terezína nahlédnout do historie. Už před Malou pevností nás zarazily stovky malých hrobů, které jsou zde na památku mrtvých, nebo spíše zabitých vězňů. Pevnost z oranžových cihel je obrovská. Depresivně působila černo-bíle pruhovaná brána, která jako by naznačovala, jaké utrpení se za ní odehrálo. Její barvy jsou symbolem utrpení, věznění a mučení tisíce lidí.

V areálu jsme si prohlíželi spoustu malinkých cel, které by se hodily spíš pro zvířata než pro lidi. Holé zdi bez oken, dřevěné pryčny nad sebou. Lidé namačkaní na sebe. Nejhorší bylo, že když člověk usínal, nevěděl, jestli se ještě zítra probudí. Židé žili v ještě příšernějších podmínkách.

A hygiena? To bylo tehdy jen slovo a nic jiného, všude brouci a bacily. Prošli jsme koupelnou a naše chůze trvala déle než koupel vězňů. A Židé? Na ty se voda často ani nedostala.

Paní průvodkyně nám vypravovala, že když někdo onemocněl, nechali ho často strážci dřepovat , dokud nepadl. Viděli jsme mnoho samotek-pokojíků, ve kterých chybělo světlo a vzduch. Odtamtud si dozorci rádi brali vězně a následně je umlátili k smrti. Jindy donutili jiné vězně, aby ukamenovali své přátele. To námi všemi otřáslo. A viděli jsme i místo, kudy se třem šťastlivcům podařilo z pevnosti uprchnout.

Prošli jsme i půl km dlouhou chodbou a ocitli se na popravišti. Bylo zvláštní stát na místě jako ti, co se tehdy mrtví sesunují k zemi.

Po prohlídce musíme ještě zapálit svíčku nejen A. Pacovskému, ale všem, kteří se už nikdy nevrátili.

Nakonec jsme navštívili krematorium, které bylo kousek od Malé pevnosti. Tiše jsme procházeli kolem pecí, kde se spalovala těla mrtvých.

Exkurze byla velmi zajímavá. Vidět a poznat, co lidé v koncentračním táboře zažívali, v každém z nás zanechalo nezapomenutelnou stopu.

Protože nám toho 20. října počasí přálo, cestou domů jsme se zastavili pod památným Řípem a po stopách bájného Čecha vystoupali na vrchol.

Magdalena Macková 9. B